Terezka

foto: Olga Čadilová

Pokud bychom v Praze hledaly sochu Vltavy, najdeme jich hned několik. Na Dětském ostrově, na rampě Národního muzea nebo na fasádě Podolské vodárny. Nejznámější však je ta na Mariánském náměstí, které se mezi lidmi říká Terezka.

Do výklenku v severní stěně Clam-Gallasova paláce byla umístěna v roce 1812 a její tvůrce, klasicistní sochař Václav Prachner, ji zhotovil podle kresleného návrhu Josefa Berglera, Prvního ředitele pražské výtvarné akademie. Výrobu kašny zaplatil milovník umění hrabě Clam-Gallas. Jedná se o kašnu, ozdobenou sochou dívky vylévající ze dvou džbánků vodu. Z jednoho vytéká symbolický proud vody s pěti hvězdičkami, atributem sv. Jana Nepomuckého, který našel mučednickou smrt ve vodách řeky Vltavy. Z druhé nádoby vytéká do kašny skutečný pramínek, který symbolizuje Vltavu.

Pražané začali soše říkat Terezka, ale důvod není znám. Po obou stranách kašny stávaly dříve ještě dvě fortelné lavice na postavení puten, a ženské se tady rády zastavily na kus řeči o tom, co je v Praze nového.

Kdysi se vyprávělo, že se do Terezky šíleně zamiloval jeden vysloužilý voják od dragounů, který na ni denně koukal z okna svého bytu a sledoval, jak kašna postupně chátrá. Než umřel, odkázal Terezce 10 000 zlatých, za které měla být opravena. Dědicové ale nechtěli soše bláznivý odkaz uznat, a tak došlo dokonce k soudu, který Terezka prohrála. Tenkrát nikdo neuznal, že by mohlo jít o „věno“ určené na případnou opravu.

Socha byla mnohokrát poničena, proto musela být v r. 1953 zhotovena její kopie z jemného bělavého pískovce s růžovým žilkováním. Opravený originál je dnes uložen ve sbírce Národní galerie.